Poznej svůj příběh

bonsai Nikka

Tomáš Mozr přináší zajímavý report ze semináře Stana Vadrny, který se nedávno odehrál v Praze během barmanské události Nikka Perfect Serve 2014. Zde se tentokrát Stano podívál blíže na zoubky story-tellingu tedy vypravěčství.

Nikka perfect serve 2014

Z následujících řádků možná budete mít pocit, že jsou příliš patetické, nadnesené a kýčovité, ale sami dobře víte, že v každém tom zvláštním příběhu je trocha patosu. Tudíž obzvlášť v příběhu o vyprávění příběhů nemůže tohle všechno chybět. Jedná se o vzpomínku, report z dané události, vizi nepřehledných souvislostí nebo pouhopouhé shrnutí událostí? Těžko odhadnout. Jisti si však můžeme být tím, že v dobách dávných a časem vyvanulých bylo umění vyprávění příběhů především věnováno starším. Ti totiž měli moudrost a zkušenosti získané časem, v nichž se skrývala řada morálních ponaučení a zásad. Nicméně o tom ve skutečnosti tzv. story-telling, nebo – li umění vyprávění příběhů, není.
Pravdou zůstává, že dobrým vypravěčem může být teoreticky kdokoliv. Na věku nezáleží. Všechno chce jen trochu techniky a praxe, a tak říkajíc vědět, co a jak. Jediné tedy, co člověk potřebuje, se zdá být publikum a strhující příběh. Ovšem základem takového příběhu je vypravěč, který přesně ví, kde přidat a ubrat a hlavně, jak správně vtáhnout posluchače do příběhu, aby se s celým dějem ztotožnil. Někdo je velkým vypravěčem odjakživa a jiný si toto barvité vyjadřování událostí teprve osvojuje. Kromě grandiózních spisovatelů, velkolepých dramatiků, bohémských básníků či žurnalistů, jakožto zapisovatelů všedního dne, existuje i další skvělá profese – profese barmana, při níž se nabízí možnost vyprávět a předat příběh dalším nezapomenutelným způsobem. Oproti ostatním zmiňovaným ho však neabsorbuje papír, ale o to zajímavější a silnější skrývá prožitky, neboť příběh se v určitých konturách neustále mění v závislosti na tom, kdo zrovna sedí na baru.
Jelikož není lepší příležitosti, kde v interakci s lidmi vyprávět příběhy než barového světa, a snad zřejmě i proto, že se v současnosti při pomyslném barmanském zamýšlení jedná o určitý trend a posunutí barového řemesla opět o kus dál, proběhl v prostorách pražského Buddha baru v pondělí 20. října seminář Stana Vadrny na téma Story-telling. Během semináře se Stano Vadrna snažil na příběhu Nikka whisky, jejímž je ambasadorem, poodkrýt jednotlivé nuance nezbytné pro vyprávění příběhů. Cílem bylo ukázat, jak důležité je především znát svůj příběh, mít hluboké znalosti o produktu, který nabízíte, a také zejména poznat svého hosta, vnímat detaily, ať už je to parfém, oblečení, styl chůze, výraz ve tváři nebo tón hlasu při pozdravu, a proto jsou podle japonské cesty, což si můžeme či nemusíme připustit, v podniku nejdůležitějším místem dveře. Příchod hosta hlásí víc než jen dalšího zákazníka, ale zároveň přináší nový příběh, a čím lépe svého hosta známe, tím lépe jej chytneme u srdce.
Stano Vadrna rád dokládá důležitost story-tellingu na příběhu, který sám vnímá skrze pro něj inspirativní postavu Bruce Leeho, kdy víme-li, že například host má rád, nebo dokonce osobně praktikoval jakýkoli druh bojových umění, můžeme v příběhu Nikka whisky poukázat na to, že zakladatel Masataka Taketsuru poznal svou životní múzu a pozdější ženu díky nabídce vyučovat jejího bratra aikido. Na základě několika takovýchto příkladů tak lze vykreslit spojení hosta s příběhem, čímž získáte jeho pozornost a zájem o věc.
Uvědomíte-li si tuto podstatnou část vypravěčských dovedností, začnete možná více dbát na své neverbální projevy. Snad se též, jako Stano Vadrna, pokusíte inspirovat slavnými osobnostmi s výraznou a úspěšně manipulativní technikou, jakými jsou kupříkladu bývalý americký prezident Bill Clinton, který používal gesto obrácených prstů směrem k srdci jako zdůraznění svého názoru, nebo Vladimir Putin, jehož přesvědčovací praktiky prý bývají poněkud odlišného charakteru. Obvykle totiž nechá svého společníka chvíli mluvit a vzápětí přijme jeho vyjadřovací způsoby, čímž se mu podvědomě stane bližším a důvěrnějším.
Byť se to tedy nezdá, story-telling neovlivňuje pouze čísla v prodejích, avšak celou škálu faktorů od příjemných pocitů až po hluboký zážitek hosta, a proto je nezbytné znát sám sebe, svůj příběh a své zázemí. Skutečností je, že sotva za den poznáte sami sebe a sotva za týden se naučíte správně zbožíznalství celého podniku s veškerými zajímavostmi a perličkami. Právě díky tomu, když tyto náležitosti znáte a ovládáte, působí barmanství jako snadné a krásné umění, čímž není. Ačkoli bychom si tudíž všichni přáli, aby byla tato profese povýšena na umění, a v některých případech se to zdá dokonce reálné, barmanství zůstává neustále a vždy pouze řemeslem, které vyžaduje čas, píli, pokoru a preciznost, aby váš příběh neztratil šťávu.

Autor: Tomáš Mozr

Leave a Reply